Wolfpack
RPG cz/sk
“Throw me to the wolves and I'll return leading the pack.“
Isadora
Síla
Obratnost
Výdrž
Inteligence
1
2
3
2
Gen 8
Dovednosti:
Postavení: Omega
Smečka: Měsíční
Pohlaví: Vlčice
Datum narození: Jaro, 100
Rodina: otec - matka - Rytys, otec - Raoul, bratr - Fenris
Partner/ka:
Potomci:
Informace
Povaha
Nejsem vyloženě zapálená lovkyně. Což o to, lovit určitě umím, díky tomu jsem naživu, ale nevyžívám se v tom. Jestli mě něco naplňuje, rozhodně to není braní životů slabším tvorům. Mám ostré zuby i drápy, ale většinu času slouží spíše na ozdobu. Ani na zápasení si příliš nepotrpím. Záměrně střety nevyvolávám, protože to podle mých zkušeností málokdy vede k něčemu dobrému. Paradoxem tedy je do kolika rvaček jsem se přes svoje zásady za svůj krátký život dostala. I to však mělo vždy svůj důvod. Protože pokud bych měla zmínit nějakou svou dobrou vlastnost, byla by to oddanost. Teď ani tak nemluvím o oddanosti ke smečce, jako zkrátka k těm, na kterých mi záleží. A postavit se za ty, kteří to potřebují, je přece povinnost. Také bych o sobě řekla, že jsem dost přemýšlivá. Neříkám moudrá ani vychytralá, říkám přemýšlivá. A tak ráda vyhledávám opuštěná místa v krajině, kde pozoruji okolí a zkoumám myšlenky, co se mi usadí v hlavě. Rozhodně nejsem vzorem nejlepší kamarádky. Času ve společnosti trávím spíše poskrovnu, ale vyloženě nepřátelská nejsem. Jen se občas před okolím uzavírám víc, než je potřeba
Minulost
:Narodila jsem se ve vzdálené smečce, o které si nepamatuju nic, než pár slov, která o ní prohodil můj starší bratr. Ten sice s mým otcem sdílel názor, že se jedna smečka od druhé neliší ničím jiným než alfou, oba se však také shodli na tom, že alfa této smečky byl vlk, který jim snad poslali z vlčího pekla jako boží trest. Sama jsem byla příliš malá, než abych rozuměla krutosti vlčího tyrana, přesto jsem svým rodičům vděčná, že se mě s bratrem rozhodli raději vychovávat jako tuláky. A tak jsme od mého brzkého mládí putovali krajinou pod vedením mého otce. Nechtěli jsme se mísit do potyček s cizími smečkami vlků ani s jinými divokými šelmami, a tak jsme se označeným územím vyhýbali obloukem. Často jsme se tak dostali do velmi zpustlých oblastí, kde vlk sotva natrefí na stopu hraboše. A tak jsme byli neustále na cestě a nikdo z nás neměl chvíli oddechu. I já jako malé vlče jsem se brzy musela naučit lovit a celý den bez přestávky běžet, abych ostatním stačila. Přes všechny těžkosti to bylo pro mě zlaté období, protože jsem kolem sebe měla všechny, na kterých mi záleželo. Až jednoho dne se můj otec těžce rozstonal a my nemohli v cestě pokračovat. Starali jsme se o něj dlouhé dny a noci, ale všechno bylo marné. Nakonec na nás jednu noc v horečkách požádal, ať ho necháme na místě a pokračujeme v pouti. Věřil, že pokud se má uzdravit, vlčí bohové mu přijdou na pomoc a on nás jistě dokáže vystopovat a dohonit. Té noci jsem ho viděla naposledy. Vedení se ujala má matka, ale ta slabá a ztrápená smrtí svého druha nás nedokázala vést dlouho. Brzy jsme trpěli nedostatkem kořisti, až se nakonec má matka rozhodla připojit ke zdejší smečce, aby zůstala naživu. Můj bratr Fenris mě zde nejprve chtěl nechat taky, věděl, že by to pro mě bylo bezpečnější. Mně se však matčina smečka nezamlouvala a protestovala jsem tak dlouho, než jsem s Fenrisem došla k dohodě. Do dosažení jednoho roku s ním smím putovat dál a zažívat dobrodružství, poté si však již musím vybrat smečku, ve které se usadím. A ta volba byla nakonec poměrně jednoduchá. Vlastně jsem si nedovedla představit, že bych se rozhodla jinak.
Vzpomínky
Jaro, 100: Narození Isadory